Mise: Kurz aktivit v přírodě
Doba: 7 dní
Místo: Výcvikový kemp FTVS – Stráž
nad Nežárkou
Odměna: 2 kredity
Některým mým přátelům, kteří
studují například medicínu, nebo něco podobně namáhavého,
přijde nespravedlivé, že mám získat dva kredity za to, že
absolvuji týdenní Kurz aktivit v přírodě. „Jeden den si
uděláte výlet na kole, proběhnete se po lese, vykoupete se v
řece, na rozloučenou si uděláte táborák a profesoři přivřou
oči nad tím, že si dáte jedno pivo.“
Ha ha, děti! Tohle není žádná
školka v přírodě!
Vážně nechápu, proč se takový
věci musí dít zrovna mně. Že jsem loni byla nemocná na
Silvestra? Fajn! Měla jsem zánět achilovky přesně v době play
off? Fáájn. Ale že v době, kdy jediná bezpečná činnost je
ležet doma v posteli, musim jet do Jižních Čech (kde je
mimochodem stav kritický), místo abych nabídla azyl jedný
Blondýně a válela se v posteli minimálně tři dny s ní, to už
je fakt vrchol...
Ale co, postavím se svému osudu hrdě
a s hlavou vztyčenou! Pokud se mi teda povede sbalit si...
Upřímně už si neumím ani
představit, jak bych dnes balila bez existence Facebooku, kde se
všech známých ptám kolik si berou ponožek, jestli jedou v
džínách nebo teplákách, nebo jestli si mám brát noťas, kdo
bere repráky, co berou za alkohol a jestli je krosna už moc out a
mám si vzít do lesa kufr jak nějaká negramotná blbka!
*Pouštím si
Lásko, voníš deštěm a přemýšlím, proč mají Češi tak rádi
černý humor...
Tak, jako se při odjezdu na dovolenou
systematicky schovávají peníze na několik různých míst, kdyby
náhodou došlo ke ztrátě jednoho či druhého zavazadla, i já
jsem si pečlivě rozdělila spodní prádlo do několika důkladně
zabalených igelitových pytlíků na několik různých míst.
Samozřejmostí je několik sáčků do rezervy a izolepa pro případ,
že bych svému nerozlučnému kamarádovi notebookovi musela vyrobit
nepromokavou bundu.
*Pouštím si Řeku lásky... a mámě
to nepřijde ani trochu vtipné...
„Musíte si vzít hodně oblečení,
protože vám nic nestihne uschnout. Několikery boty. A hodně
chlastu“ zněly rady starších studentů. Jedno je jisté: když
jsem byla přesvědčená, že se mi do mého zavazadla už nevejdou
ani jedny ponožky, sedmička vodky se tam ještě vešla...
Jak správně poznamenal spolužák
Chata:
„Pokud se mam utopit, rád bych u
toho byl veselej“
Zatímco u seznamu povinné výbavy
kontroluju, co mi ještě chybí, na Facebooku se objevují jásající
statusy – téměř všude po republice odpadá zítra výuka. To se
nás pochopitelně netýká. Ve středisku, které podle oficiálního
zdroje „leží v těsné blízkosti říčky Nežárky“, na nás
čekají profesoři, kteří jsou odhodlaní zocelit nás za každou
cenu.
Pro jistotu ti odvážnější z nás
volali pověřeným osobám, jestli se opravdu kurz koná „za
každého počasí“, jak hlásal informační email. Na námitku,
že se tam nemáme jak dostat, neboť polovina komunikací v Jižních
Čechách je zaplavena, jsme dostali užitečnou radu: „Jeďte
opatrně. A kdybyste nestíhali sraz, napište sms, počítáme s
tím.“ Po poradě se spolužáky jsem usoudila, že sms: „Omlouvam
se, nestiham. Dorazim v patek.“ by asi pochopena nebyla.
Jak se večer chýlí ke konci a hodina
odjezdu se pomalu blíží (naše posádka bude vyrážet kolem šesté
hodiny ranní), kumulují se i zprávy od lidí, kteří se do
civilizace právě vracejí z předchozího turnusu.
„Je to tam jak vojenskej výcvik“
dalo zapomenout i na: „Na pokoji není topení“
Pár spolužáků hlásí, že se
nemají jak na kurz dostat. Pár jich zase oznamuje, že jim kurz
zakázali rodiče. Ti moji mi na to jen řekli, že nechápou, kdy se
ze mě stala taková padavka...
S chutí mi připomínali, jak jsem
jako malá milovala všechno, co se jen trochu blížilo adrenalinu.
Lezla jsem po skalách ve sněhu, vodě, větru a mrazu, …
zapomněli dodat, že jsem jim u toho seděla za krkem a byly mi tři
roky.
Ač nevím, jestli budu mít k
dispozici elektriku, chuť, čas a prostor dávat světu najevo, že
žiju, připravila jsem se důkladně:
Profil na Twitteru: TerezaBlazkova
Hashtag: #CykloTezy
Blog: denik-vysokoskolacky.blogspot.cz
Facebook: Tereza Blažková
… a upřímně je mi úplně jedno,
že nejsem vtipná, čtivá a že nikoho nezajímám. Buď umřu a
tohle bude poslední zpráva o mé existenci, a nebo to přežiju a
jednou díky tomu budu vyprávět svým vnoučatům, jak jsem
prodělala vojenský výcvik. Památníček by mi totiž mohla vzít
příští povodeň...
Žádné komentáře:
Okomentovat