Kombo: Narozeniny a Dara

Tenhle víkend jsem podrobila svoje tělo menší zkoušce. Nepít a zůstat fresh celou noc? Dospěla jsem k názoru, že jsem pokaždý stejně unavená nehledě na to, jestli jsem v noci pila alko či nealko. Akorát když mam kocovinu, nemám pak celej den hlad... Takže – utrácet v noci za pití, a nebo přes den za jídlo? Volím Bé, neboť tloustne se po obou, ale v druhém případě si pak člověk aspoň všechno pamatuje. A že tentokrát bylo co!

Pátek jsme zahájily v PMku oslavou devítileté existence Freedom Night (Cheers, drink to that!). Přestože jsem jeho součástí sotva rok, stihlo mi to už dokonale přirůst k srdci. Lesby jsou svině nevděčný a nikdy neocení něco, nad čím jste třeba strávily X hodin příprav, … ale i tak se musim prostě pokaždý pousmát, když je vidim, jak se jich už někdy k ránu pořád desítky vlní parketem, jak jsou veselý a jak se maj rády! (a hlavně světový mír, …)

Bohužel jsem si teda zároveň během večera uvědomila, že i když to bude s Agátou mít všechno dobrej konec (stačí tomu prej věřit), stejně budu mít po zbytek života oči na šťopkách, páč mi jí tam všechny neustále vokukujou, jak je krásná!

Se ségrou jsme položily základy společnýmu existování na podiu. Díru do světa s naší show sice asi neuděláme, ale jsem ráda, že jsme po sobě neházely skleničky a všechny přítomné ženy to přežily relativně ve zdraví. Šéfová byla spokojená a to je nejdůležitější (i když jí teda podezřívám, že není úplně objektivní, když je taky z dvojčat...)

Tři hodiny spánku, kufr plnej Redbullů a s úderem sobotního poledne vzhůru směr Slo-ven-skoooo.

Občas si říkám, proč tuhle „práci“ vlastně dělám. Jestli je to jen pro vlastní ego, z nudy, pro peníze, z lásky k lesbám, … Jedno vím určitě. Jedna z věcí, kterou na tom miluju nejvíc, je fakt, že každý večer zažijete zkrátka něco jinýho. Jo, jasně.. občas se holky porvou, někdy přijde málo lidí, něco se nepovede, … No nebo si pak taky dáte drink s Klárou Vytiskovou, nebo... si potykáte s Darou Rolins :)

Říkám na rovinu – zklamala mě. Asi jsem naivní kráva, ale fakt jsem nečekala, že tam vystřihne nefalšovanej playback, a to ještě ne úplně neprůhledně. Na druhou stranu, … je to prostě kočka :)) Odpouštím jí!

Víkendový kombo je teda za náma. Brzo budou fotky, videa, a tak vůbec... A za týden Brno – připravte si pyžámka!

"Potkal jsem dívku..."

Milý deníčku,

potkal jsem dívku...

Zastavím na okamžik prsty nad klávesnicí a prohrábnu si mokré vlasy. Z postele, kde sedím se skříženýma nohama v tričku, který je o tři čísla větší, než by bylo potřeba, se natáhnu na noční stolek pro kafe, ze kterýho se ještě kouří. Obejmu ho oběma rukama a zamyšleně se kouknu směrem k oknu... Ne! Otočim hlavu doleva – žádná kamera, žádnej štáb. Otočim jí doprava – v zrcadle vidím, že pořád ještě nemám neposlušně zvlněné vlasy, roztomile nápadný nos ani špičatou bradu.

...potkala jsem dívku. Tak by měly začínat všechny velké příběhy. Jak velký bude tenhle?

Jmenuje se Agáta. Respektive, nejmenuje se tak, ale já jí tak říkat budu.

Má nádherně voňavé, dlouhé vlasy, kterých se prostě musíte dotýkat. Její oči jsou dokonale hnědé, ale mají v sobě hrozivou jiskru. Je tak akorát velká (malá), její postava je výstavní a i kdyby na sobě měla pytel od brambor, nepřipadalo by mi to na ní divné. Miluje módu a je to na ní vidět.

Je jiná! Mluví pohledem. A tancem. A anglicky... Můžu na ní koukat a nic neříkat. Třeba celý hodiny... A ona taky nebude nic říkat, ale nebude to vůbec divný...

Je tak jiná. Její dotek ve mně způsobuje výbuch, až sa nad Tatrou blýská. Můžu vedle ní sedět a pracovat. Můžu se s ní smát kravinám. Můžu ze sebe dělat blbce, jen aby se zasmála... Třeba celý hodiny.

Je TAK jiná. Vidí svět jinak, vnímá ho jinak. Je jednou z těch, co se neptají „Proč je to takhle“, ale „Proč by to nemohlo být takhle?“

Není tomu tak dávno, co jsem před ní prohlásila, že už jsem za tím bodem, odkud už to nepůjde tak snadno. Odkud už to třeba bude bolet... Ale nebyla jsem si přesně jistá, co ten bod tvoří. Teď už to vím. Tvoří ho ten moment, kdy začnete věřit. Kdy to přestanete jen tak zkoušet a začnete to chtít. Už zase chci to, co nemůžu mít. A už ZASE to, že to nemůžu mít, nemůžu ovlivnit.

A já vím, že ona si to přečte. A vím, že se jí to nebude líbit. A napíše mi: „I will kick your ass“. A já se jenom usměju, protože je tak roztomilá, když se rozčiluje...

Chci vědět jedno: „A proč by to nemohlo být takhle?“ Ale na tu odpověď zas tak nespěchám. Protože na to, aby byly věci jednoduchý, jsem ještě trochu mladá...

Technická vsuvka – nejsem Carrie. Ale je mi souzeno přetahovat se s Osudem o lásku až do těch čtyřicítek? 

 

Chaotickej restart

A já rok co rok,

lok co lok,

… ne vážně, Paulie. Díky za ten song. (Kotvim)

Protože já Kotvim tam, kde mám. Nebo se aspoň snažim. Nebo aspoň chci...

A tak uklízim ten pokoj, kterej už pomalu ale jistě přestával připomínat obývací místnost – nebyl čas. Nemůžu za to... Máma teda říká, že se o sebe pravděpodobně neumim postarat, ale to je BLBOST.

Svádim to na to, že muj život je poslední dobou zbytečně složitej. Teda možná vždycky byl...

Nemam ráda povinnosti, ale nesnášim, když muj život nemá řád.

Škola ještě nezačla. S florbalem jsem skončila. Ke golfu mě nikdo nenutí. Potřebuju kroky, klidně do neznáma, hlavně někam. Nechci stát ani na vteřinu, protože vim, že jsem TAK línej tvor, že jestli se jednou zastavim, už se nikdy nerozběhnu...

Nejsem vlastně nic jinýho než velkej paradox.

Udělala jsem všechno pro to, abych dostala práci, o který se bojim, že jí dostanu. Že jí nebudu dělat dobře. Že zklamu... Nebudu předbíhat. Challenge accepted.

Musím si dávat předsevzetí:

- budu psát častěji na blog! Když nepíšu častěji, mám pak v hlavě velkej zmatek a píšu heslovitě, zmateně, seriozně a směšně (nerovná se vtipně)
- nebudu pít! … Alkohol, sex, lehký drogy, … tady nejsme ve filmu. Mám z toho pak divný sny a myslim, že když už jsem se konečně naučila pít i něco tak sofistikovanýho, jako je víno, nebudu si to kazit. Maximálně dvě skleničky!
- budu kolem sebe udržovat pořádek a čistotu. Říká se sice, že pořádek je pro blbce a inteligent zvládá chaos. Jenže tak já možná nejsem zas takovej inteligent. Jsem ten primitivní tvor, kterej je rád, když najde věci přesně tam, kde očekává, že budou.

- ve škole budu dávat pozor. Když už tam budu chodit. Je to součást efektivity, na který hodlam zapracovat.

Ona to tak docela není moje vina, ale Agáta za to taky nemůže. Já jí mám tak ráda a přitom bych neměla... Nebo bych to aspoň neměla říkat. Život je nespravedlivej (tak se s tim musim nějak smířit).

Slibuju, že napíšu něco smysluplnýho. Jen ještě nevim, jestli sem, do šuplíčku, nebo na golf!