Zelenobílý deníček - powered by Coca-cola

      Poslední zbytky energie jsme na pokoji vložily do menší rozepře nad významem mého včerejšího „budeme psát deníček“

„Jen piš ty. Já se nemůžu ani pohnout“ zahrála na city Jelen. Tak teď budu hrát chvíli na city já …

      Byť velmi nerada uznávám osobní slabost, budu chvíli upřímná, když dovolíte. A hluboce se omlouvám holkám, který jsou tu od soboty.

     Náplň dnešního dopoledního tréninku byla rychlostní vytrvalost, což je pro mě vždy naprosto nejhorší část přípravy. O to hůř, že obyčejně ji běháme vodorovně, zatímco dneska na sjezdovce.

Trénink oproti původnímu dvouhodinovému plánu trval téměř dvě a třičtvrtě a moje zkušenější spoluhráčky běhaný úsek odhadly na 250m.

     Po prvním vyběhnutí kopce jsem myslela, že to se mnou sekne. Hlava se točila, nohy ke konci neposlouchaly, dýchat se v tom vedru opravdu moc nedalo...

     Čas od času se mi stane, že máme fakt náročnej trénink. A já makám, makám.. ale na konci tréninku si uvědomím, že bych ještě tak jeden dva běhy zvládla, případně že jsem mohla ještě trochu přidat... Dneska jsem cítila, že jsem na absolutním dnu, dokonce ještě hluboko pod ním. Ale bohužel to bylo v půlce tréninku.

     Přestože jsem po prvním běhu myslela, že je po mně, vyběhla jsem to ještě 21x. Což jsme skromnými počty zaokrouhlily na 5,5km, do toho dalších 5,5km vracení zpátky z kopce na start. Kdo by si myslel, že to je slušná náplň dopoledního tréninku, byl by na omylu. Ještě jsme si totiž pro jistotu daly jedno VOSTRÝ kolečko posilováníčka.

     Nechci bejt sprostá, protože jsem přesvědčená, že tohle čtou i trenéři. Nebo aspoň jeden...

Ale

- doteď mi není jasné, jak jsem to přežila
- nejsem schopná určit krizovou část tréninku, protože byl kritický celý
- jsem tu teprv dva dny a už mám puchýře... obyčejně je nacházím právě ve středu, ale to tu bývám od soboty
- jsem ve fázi, kdy si SAKRA rozmýšlím, jestli do toho Tesca vůbec půjdu, a jestli, tak rovnou z oběda, abych nemusela jít zbytečně do schodů pro peněženku. Podotýkám, že letos jsem (při svém čtvrtém ročníku) poprvé ubytovaná v prvním patře, namísto druhého.
- dnešní „volný“ odpoledne je fakt dokonale načasovaný. Protože si neumim představit, kdy ve svým dosavadnim životě jsem potřebovala nějaký motivační sezení s psycholožkou víc než teď...

     Jo a právě jsem se dočetla na internetu, že Coca-cola mění svoje „firemní“ barvy na zelenou etiketu s bílým nápisem. Zřejmě se jim doneslo, kolik jí náš tým spotřebuje během sezony.

Takže dámy, pokud čtete... ZELENOBÍLÁ SÍLA! powered by Coca-cola.