Nikomu jistě není novinkou, že součástí většiny soustředění bývají všemožné teambuildingy a "rozptylovací" činnosti. Ani nás takový jedne podvečer neminul - měly jsme si ve skupinkách připravit nějaké scénky. Ale to bychom to nebyly my (já - Karin - Lůca - Karolína a Kesha), abychom si to nepojaly po svém...
A tak vám představuju parodii na parodii na pohádku. Možná ji znáte (viz konec)... Předem se omlouvám těm, kteří nepochopí naše interní hlášky a vtípky.
O Krakonošově Džambulce
U Rokytnice, někde u Rokytnice nad
Jizerou, stál Hotel Krakonoš. Bydlel v něm Michael Jackson, který
měl růžové rukavice, proto se mu také říkalo Majkl s růžovými
rukavicemi. Za manželku měl Džambulku, která neměla růžové
rukavice, proto se jí říkalo Krakonošova Džambulka.
Jednoho krásného deštivého dne, kdy
lilo až praštilo, řekla Majklovi s růžovými rukavicemi
Džambulka:
„Když venku tak krásně praští,
půjdu navštívit tu starou Šteglovou, která nám dluží alimenty
na Burdu už za dva měsíce.“
„Zajdi tam až za dva měsíce, to
bude už za čtyři měsíce“
„Půjdu tam hned a basta. Donesu jí
tu výborný loupáky a Jagermeistra, co má tak ráda“
„Loupáky bych jí nenosil. Víš, že
se po nich může utlouct. Minule po nich byla tak potlučená, že
na ní celý měsíc juniorky křičely: „Ty stará modřino“ a
házely po ní šíšky, aby prý neztratila barvu. Vezmi jí radši
svých pět švestek“
„Vezmu jí Jagermaistera i svých pět
švestek.“ stála na svém Džambulka.
Poté co Džambulka odešla, někdo
zlehka zaklepal na dveře.
„Kdo je to?“ otázal se Majkl s
růžovými rukavicemi nervozně.
„Neboj se“ ozval se tenký hlásek.
„To jsem jenom já, Jaroch, pusť mě dovnitř.“
„Manželka mi říkala, abych nikomu
neotevíral“
„Jen dva prstíčky Ti tam strčím,
jen co si je ohřeju, hned zase půjdu.“
Majkl, protože byl dobrák, nastevřel
dveře. Mezi furty se náhle objevily dva prstíčky. Majkl, protože
byl svině, prudce přibouchl dveře a na zemi se v mžiku válely
dva Jarochovy prstíčky.
„Jak zavřela, kunda...“
Majkl s růžovými rukavicemi si už
myslel, že má vyhráno. Ale přitom měl prohráno. Jaroch na něj
volal:
„Majkle s růžovými rukavicemi,
vzdej se. Nemáš šanci, já jsem totiž strašně vyčůraný.“
A tak Majkl s růžovými rukavicemi
poznal, že nemá šanci, protože Jaroch byl strašně vyčůraný a
otevřel dveře. Osm Jarochových prstíčků se mu v mžiku semklo
kolem klobouku a táhlo ho ven.
Naštěstí nedaleko kácel Chuck Doris
staré duby, zaslechl Majklovo volání a v mžiku připlaval na
pomoc. Vrhl se na Jarocha a skopal ho do kulaté krychličky. Když
se Jaroch vymotal a dal se na útěk, Chuck Doris na něj volal:
„Měl bys plavat, měl bys plavat,
měl bys pla-vat pla-vat pla-vat. Když nevíš co, tak plav!“
„Sakra, to je dneska ale den.“ Řekl
Majkl s růžovými rukavicemi „Kdyby aspoň Krakonošovu Džambulku
v lese ukradl Macura.“
A opravdu. Krakonošovu Džambulku v
lese unesl Macura do Itálie. A protože vypadala na pláži jak
vyvrženej vorvaň, hodili ji ochránci zpátky do moře. Takže
nakonec nebyly žádné zmatky. Leda tak z otce. Všichni relativně
šťastně žili a pokud neumřeli, tak mají smůlu.
Aneb: „Pořádek je pro blbce,
inteligent zvládá chaos.“
P.S. Vysvětlivka k Jarochovi ZDE.
Žádné komentáře:
Okomentovat