Co je to bejvalka?

   V záchvatu jedné z pesimistických chvilek, kterých je v zápočtovém týdnu nemálo, jsem v rámci tréninku brainstormingu zkoušela přijít na to, co je největší zlo pro nově vznikající vztah... No abych věděla, na co si dát pozor, kdyby mi v nejbližší době vznikal nějaký jiný než ten s Indexem a SISem.

   Je to už tolikrát diskutovaná nevěra? Nerada bych se tu pouštěla do definice toho slova. Může čerstvý vztah zničit odlišné očekávání obou hlavních postav? Bezpochyby. Může dojít k neshodám v posteli, politickém přesvědčení, jedním malým nedorozuměním můžete docílit špatného prvního dojmu, … může se stát v podstatě cokoliv, ale většinu toho zvládnete ovlivnit. Na co ovšem nemáte žádnou páku, a proto jsem to vysadila na nejvyšší stupínek hrozeb vznikajícího vztahu, to jsou bejvalky.

Co je to vlastně bejvalka?

   Nejsem si jistá, jestli Murphy už někdy nedefinoval přímou úměru, na jejímž základě se tím zvyšuje pravděpodobnost toho, že se bejvalka objeví, čím bezstarostnější a příjemnější bývají první schůzky. Bejvalky jsou ty nechutně krásný ženský, co mají plochý břicho, hustý a dlouhý vlasy, nikdy nevypadají špatně na žádných fotkách, nemají rodiče na pracáku, umí hrát minimálně na jeden hudební nástroj, mají buď hereckou minulost nebo uměleckou budoucnost, talentovanou starší ségru a roztomilýho mladšího bráchu. Sluší jim všechno, co si na sebe navlíknou, nelžou a nekradou, dost pravděpodobně přispívají na charitu, nebo při nejmenším pravidelně darují krev. A docela určitě reprezentují naší republiku minimálně v jednom sportu.

   Není bejvalka jako bejvalka. Tyhle bejvalky prostě umí vycítit, kdy se objevit. Jsou to přesně ty kapitoly z minulosti, které vaše drahá (doufáte že budoucí) polovička nemá vyřešené, neumí se na ně zlobit a nikdy jim nevyčítala, že je před půl rokem opustily, protože...protože prostě zrovna nechtěly vztah.

   Já teda nevím, jestli mi nějaké to přísloví, pořekadlo či ustálené slovní spojení zatím jen unikalo, a nebo ještě nikdo žádné nevymyslel. Ale proč se říká, že chleba padá na zem vždycky namazanou stranou, copak někoho zajímá nějakej chleba? Když mi spadne na zem krajíc chleba, budu nadávat, ok, uznávám... Ale prostě ho vyhodím a namažu si druhej.

Říká se sice, že holky jsou jako autobusy – proč bych ho měla dobíhat, když za chvíli pojede další?

… jenže co když potkáte holku, která je spíš něco jako poslední metro? Vyplatí se popoběhnout a vytlačit ze dveří „kapitolu z minulosti“, nebo je lepší neriskovat šrámy, pokorně si sednout jako ten zevlák a čekat na první ranní spoj?