O životě s neobjektivním nadhledem

Po dlouhé době jsem se viděla s rodičema – přijeli se podívat, jak že si tu v Praze žijeme... Překvapilo mě, že na to, jak málo se teď vídáme a tak vůbec komunikujeme, mě má mamka pořád dokonale přečtenou...

Vyrukovala na mě s tím, že bych měla zvolnit svoje životní tempo. Mám hodně aktivit, všechny se snažím dělat naplno a … pak mám zkrátka pořád kruhy pod očima! Nadsázka... Prý bych si měla uvědomit, že jsem toho ve svém životě už dost dokázala, ale je tomu tak? Chtěla bych si to umět nějak objektivně zhodnotit, ale vždycky převládne buď moje optimistický nebo pesimistický já. Je pravda někde mezi?

1. Škola
   Jsem na škole, která má dobré jméno, baví mě, nezabírá mi moc času, ale zase není úplně zadarmo. Ale Nikdy v životě jí nemůžu dodělat. Prostě to nezvládnu! Nebaví mě se učit, nedokážu dávat pozor, cítím obrovský odpor k tomu, strávit tři roky učením se něčeho, v čem jako na potvoru stejně pracovat nebudu!
   
   
2. Florbal
   Hraju třetí sezonu za největší florbalový klub v republice, mám dvě stříbrné medaile z extraligy, jednu bronzovou z juniorek, jednu z největšího letního turnaje na světě, byla jsem na střídačce při Superfinále v O2 Aréně... Ale ani na jednom tom stříbru jsem se nepodílel a, spíš častěji nosím ostatním vodu, než že bych hrála...
   
   
3. Psaní pro časopis Golf
   Nejstarší, nejčtenější český golfový měsíčník, moje rozhovory a články v něm, pochvala od zástupkyně šéfredaktora. Rozhovor s budoucím (doufám!) prezidentem České golfové federace a s nejlepším českým golfistou za mnou, s nejlepší českou golfistkou předemnou... Příští týden mě čeká další rozhovor, tentokrát nebude přes email, bude s někým, koho osobně neznám na místě, kam určitě netrefím. Nemám připravené otázky a nemám žádný diktafon, na který bych si rozhovor nahrála...
   
   
4. Moderování
   Bez nadsázky prohlašuju, že v tomhle jsem se FAKT našla. I když moje projevy mají k profesionalismu velmi daleko, není nic, co by mě tak bavilo, není nic, při čem bych se v poslední době cítila tak dobře. Po několika málo akcích v klubu Friends mě čeká moderování na Freedom Night. Největší akce pro holky na holky v republice, kde se schází přes 400 holek z Česka i Slovenska. Víc než sedmiletá tradice, dvoupatrovej klub, tři bary, podium na stádo volů... Nemám ještě ani představu, co tam budu říkat. Nebudu vtipná, nikdo se nebude zapojovat do připravených soutěží, tady jsem se svými ambicemi vážně přestřelila!
   
   
5. Osobní život
   Po dlouhé době můžu se zcela klidným svědomím prohlásit, že mám kamarádku, na kterou se mohu kdykoliv s čímkoliv obrátit a vím, že pro mě udělá maximum. Stejně tak vím, že i ona se s těmi nejzásadnějšími věcmi obrací na mě, s důvěrou a s jistotou, že u mě najde pomocnou ruku... Ale i tady je problém, na kterém se vyřádí moje pesimistické já... Hádej jak? … 
   
   
   Takže... NĚCO jsem už možná dokázala, ale hlavní problém je asi v tom, že jsem chtěla víc. Takže co teď, mám chtít míň, nebo víc makat? Babo (neboli čtenáři), raď!